Krátký úsek ze života paní Elišky Junkové je spjat s Novobydžovskem a od roku 2005 se stal závod Novobydžovský čtverec Memoriálem Elišky Junkové.
Citace z dopisu pana Ing. Vladimíra Junka ze dne 16. 3. 2005:
“Velmi vítám Váš nápad vzpomínkovou jízdu Novobydžovský čtverec označit jako Memoriál Elišky Junkové a rád s ním souhlasím.”
Z vyprávění pana Bradny, zahradníka na statku u Junkových
V roce 1922 koupili manželé Čeněk a Eliška Junkovi statek v Humburkách (u Nového Bydžova) a jak mě rodiče napsali, budou Junkovi potřebovat zahradníka. Proto jsem dal výpověď v zaměstnání v Prostějově a odjel domů se ucházet o toto místo. Byl jsem přijat k 1. říjnu 1922. Park i ovocná zahrada, to vše bylo po minulém majiteli značně zanedbané. Paní Eliška rozhodla celý park restaurovat a ještě rozšířit o dva korce a severní stranu doplnit o dva velké skleníky. Podle architektonického plánu se začalo budovat na jaře a probíhalo to potom celý rok. Mimo velkého množství rostlinného materiálu, jako konifer, peren, růží byl dovezen i celý vagon zvlášť vzrostlých konifer a stromků od firmy Späth z Berlína. Jako zahradník jsem bydlel v 1. patře novostavby postavené v zadním traktu dvora, byt sestával z kuchyně a pokoje s příslušenstvím. Byt byl naturální. Plat jsem měl 750 Kčs měsíčně a pensijní pojištění. Přebytečné výpěstky, jak zeleniny tak i květin, jsem si mohl odprodávat. Vazbu kytic a věnců jsem mohl také provádět ve vlastní režii. Paní Eliška dojížděla jen občas na statek. Mimo zahradu měla zálibu také v holubech, kterých bylo vždy velké množství. Ve zvláštní ohradě pak držela čistokrevné vlčáky a v parku v ohradě malou ovečku. Ve třetím roce mého působení v Humburkách, na podzim 1924, rozhodla se paní Eliška statek prodat, nový majitel neměl o mé služby zájem a já šel pracovat jinam. Často jsem však psal paní Elišce dopisy a posílal květiny. Zvlášť ji potěšily v den jejího slavného příjezdu z vítězného závodu Targy, z kterého poslala nám snímek s poděkováním. Bohužel, poslední dopis byl se smutečním oznámením tragického skonu jejího manžela Čeňka Junka.
Tím však nekončí stopa Junkových v našem okolí. V Kobylicích se dodnes těší dobrému zdraví synovec pana Čeňka, pan Štěrba.
U příležitosti výročí vítězství paní Elišky Junkové náš klub na její počest nechal vyhotovit pamětní hranol s jejím portrétem a nadále tuto pamětní cenu obdrží každoročně nejúspěšnější dámská posádka.
Poslední soukromé vozidlo manželů Junkových. Při tragické nehodě v tomto vozidle zahynul pan Čeněk Junek.
Limitovaná řada modelu Bugatky, kterou jsme pro Vás připravili jako hlavní cenu 25. ročníku Novobydžovského čtverce memoriál Elišky Junkové.
Tato fotografie z roku 1934 ze startu Modrého týmu od Autoklubu na 17.600km cestu Středomořím a Severní Afrikou posloužila k vydání limitované série fotomontážního posteru 23.3.2019 k 90. výročí otevření klubového domu AČR.
Posádky čtyř modrých Aero 1000 tvořili:
Elstnerová – Slavíková (rozená Kinská)
Veselá – Kavalierová
Vlčková – Martenová
doprovod F.A.Elstner (1902-1974) – Kavalier
